Velikonoce v Boskovicích 28.3.-2.4.2018

Velikonoce v Boskovicích 28.3.-2.4.2018

Středa

Měli jsme sraz na Hlavním nádraží v 17:30. Sešli jsme se: Bedna, Ucho, Deny, Kecy, Moudro, Vítek, Bětka, Mikro, Uchecht, Kamča, Eliška, Kýbl, Oslík a Spider. Vyrazili jsme na čtyřhodinovou cestu vlakem směr Boskovice. Dvakrát jsme přestupovali a jeden přestup jsme téměř nestihli. Nakonec jsme však v pořádku dorazili na nádraží v Boskovicích. Vedoucí už dobře věděli, že toto není konec , neboť nás čekala cesta přes téměř celé město, která nám zabrala okolo patnácti minut. Na chatu jsme dorazili po deváté, proto jsme si také po chvíli rozbalili spacáky a šli spát. Vedoucí ještě museli počkat na Stůje, který měl přijet po jedenácté hodině.


Čtvrtek

Vstali jsme do nedýchatelného vzduchu, který nás po nocích provázel celou výpravou. Naštěstí byl venku chládek, a tak jsme začali větrat a odebrali se na snídani. Chvíli po snídani jsme vyrazili na dopolední výlet. Šli jsme se podívat na tamní zříceninu, která byla bohužel zavřená. Tak jsme si alespoň zahráli pár her a začali jsme se okruhem vracet zpátky na chatu, kde jsme měli od nakupovací čety (Kýbl, Bedna, Deny, Stůj) přislíbený oběd. Nikdo nevěřil, že bude teplý oběd, ale nemožné se stalo skutečným, čekala na nás bramboračka. Po obědě jsme vyrazili na odpolední výlet, abychom o něco lépe poznali okolí. Opět jsme zahráli pár her a vrátili jsme se zpět do chaty. Spider celý den tvrdil, že to budou takové dvě malé procházky. My mu to věřili, a proto nás poté musel přesvědčovat, že jsme nakonec nachodili 23 kilometrů. Večer dorazili na chatu Tkanička s Racochejlem a všichni šli spát, aby byli na pátek v plné síle.


Pátek

Dnes je nejdůležitější den celé výpravy. A to z několika důvodů. Zaprvé je to přesně 8 let od doby, kdy začala vysílat hudební stanice Retro Music Television. Zadruhé se odstartovala nonagonála – hra, ve které se 9 členů snaží navzájem zabít mnoha různými zbraněmi v předepsaném pořadí. A zatřetí vyrážíme k hlavnímu cíli naší výpravy, kterým je propast Macocha a Punkevní jeskyně.
Po obvyklých ranních rituálech (bohužel nikoliv včetně pozdravu sluníčka) jsme se vydali na cestu. Nejdříve jsme se za pomoci veřejné dopravy přesunuli ke Skalnímu mlýnu, výchozímu bodu naší cesty. Jelikož je to tam od našeho ubytování v Boskovicích celých 28 km, není divu, že jsme potřebovali hned dva vlaky a ještě autobus navrch.
Po cestě se již rozjela naše zabijácká hra. Zejména proběhl urputný souboj mezi mnou a Spiderem. Rozsoudit nás se povedlo Oslíkovi, který nás následně zabil oba.
Ze Skalního mlýna jsme vyrazili po zelené turistické značce skalnatým údolím směrem na Vilémovice. Cestou jsme si zahráli hru, při které děti unikaly před svými pronásledovateli do lesů. Pravidla však nebyla nastavena zcela dokonale, a tak klučičí skupinka stihla uniknout dříve, než pronásledovatelé vůbec vyrazili.
Během další cesty k hornímu můstku propasti Macocha nás dojel Orbit, který kvůli práci přijel až dnes a hnal se od rána z Prahy, aby stihl prohlídku Punkevní jeskyně. Ta nás čekala po několika dalších ujitých metrech. Krápníků a skalních útvarů zde byla hojnost, vyslechli jsme trochu té klasické hudby, abychom mohli náležitě ocenit skalní akustiku a projeli jsme se na lodičce. Navíc jsem se ani jednou nepraštil do hlavy, což považuji za velký úspěch, kterého se mi v málokteré jiné jeskyni podařilo dosáhnout, a tak prohlídku hodnotím velmi pozitivně.
Po prohlídce vyrazila kuchařská skupinka s Orbitem autem připravit nám guláš, zatímco my ostatní jsme dali přednost pěší cestě do Sloupu. Odtud už je to do Boskovic co by kamenem dohodil (pokud by dohodil 20 km), a tak nám stačily pouhé dva autobusové spoje.
V našem přechodném útočišti se také dokončil litý souboj vrahů z nonagonály. Nad zákeřným Oslíkem nakonec zvítězil nováček naší výpravy Danny.
Po guláši jsme si zahráli městečko Palermo, ve kterém jsem výjimečně nezemřel jako první. Na konci hry se pak potvrdilo, že to bylo tím, že jsem byl mafián, bohužel neúspěšný.


Sobota

Bílá sobota byla ve znamení prolézání, podlézání, dřepů, tmy a sokola stěhovavého. Po opravdu vydatné vajíčkové snídani jsme se vydali do Adamova, kde se stal zázrak. Po pár kilometrech cesty jsme došli k potoku, po jehož břehu bylo všude rozložené nařezané vrbové proutí. Zvědavost nám nedala a Spajdr se od místního sbírajícího proutky dozvěděl, že pozemek je veřejný, a že si tedy můžeme proutí nasbírat, kolik chceme. Po tomto zjištění jsme se s chutí vrhli do sbírání. Tedy každoroční problém absence proutí byl během chvíle vyřešen. Proutky byly připevněny na batohy a my se tedy mohli celý den vesele popichovat do očí, uší a nosu kdykoliv se někdo s batohem šikovně otočil. Delší přestávka nastala ve Staré Huti u Adamova, kde jsme měli možnost prohlédnout si dřevouhelnou železářskou pec (Františčinu huť) z osmnáctého století, kterou měly děti možnost prozkoumat skrz na skrz. A to také poctivě provedly. Po cestě jsme potkali několik štol z padesátých let. Zastavili jsme u jedné, která měla dokonce 350 metrů. Ti, kteří čekali venku, hádali, zda ostatní ve štole nedošli snad až do Plzně. Když ze štoly vylezl poslední špinavý člen, pokračovali jsme dále. Trasa byla bohatá nejen na štoly, ale i skalní útvary a přístupné malé jeskyně. Prozkoumali jsme například jeskyni Jáchymku. Dalším naším cílem byla Býčí skála, která byla bohužel uzavřena z důvodu uhnízdění sokola stěhovavého. Toho jsme však nevyhnali a prohlídka jeskyně se tedy nekonala. Celý výlet jsme zakončili výstupem na Alexandrovu rozhlednu, ze které jsme si prohlédli všechny šedivé, grafity podtržené krásy průmyslového města Adamova. Zpátky v Boskovicích na chatě jsme se najedli dobrého uzeného s bramborovou kaší.

P.S. Na dnešní cestě jsme přišli na to, jak se rodí Spajdr. Při hře potopa nám spadl ze stromu. Tedy když na spajdrovníku roste dozrálý Spajdr, musí zákonitě spadnout na zem. Naštěstí ne nikomu na hlavu, zákony gravitace už známe pane Newtone. Poznámka: při uzrání Spajdra nebyl nikdo zraněn.


Neděle

Ráno jsme vstali a opařili se krupicovou kaší. Své žaludky zapláclé již tradičním jídlem na výpravách do chaty, jsme museli posléze připravit na výlet, neznámo kam. Původně se plánovalo, že neděle bude klidnější a méně náročnější, abychom si mohli najít proutky na pomlázky a odpoledne je uplést. Nicméně sbírání proutků jsme sfoukli už v sobotu, a tak byl výlet nakonec trochu delší. Přestože bylo v sobotu docela teplo a občas vykouklo i sluníčko, v neděli dopoledne, právě když jsme vyráželi, bylo relativně pochmurno. Zataženo, větrno a odhadem 10°C. V plánu byl menší okruh na východ od Boskovic. Při prvním větším zastavení jsme si zahráli na schovávanou a děti se dovolávaly ještě jedné hry.Chtěly aby si vedoucí zahráli medvídky bez dětí. To bylo v tu chvíli rezolutně odmítnuto a pokračovalo se dál. Cesta nebyl nijak výrazně záživná, ale bylo na ní několik příjemných zpestření v podobě jeskyní, které jsme prozkoumávali s baterkami v rukou. Někdy přibližně po poledni na nás prvně vykouklo sluníčko a den byl hnedka hezčí. Nejzajímavějším místem toho dne z mého pohledu, byla jednoznačně částečně vyschlá vodní nádrž u Boskovic. Vyschlé dno bylo lemováno koryty malinkých potůčků a povrch byl bahnitý. Od nádrže už nic zajímavějšího nebylo, snad pouze to, jak si Stůj dal k svačině asi 2/3 mazance a Uchecht spadlo po kolena do bahna. Na chatu jsme se vrátili docela brzy. Někteří se šli umýt, někteří ne, ale Kýbl a Racochejl začali péct Mazance a Jidášky. Velmi záhy se začalo s pletením pomlázek. Asi největší rozruch budil Medik s jeho pomlázkou, tradičně větší než kterákoliv jiná. Tentokrát si ale udělal osobní rekord, jeho pomlázka měla cca 2.5 m, každopádně bez Oslíka by se mu jí asi uplést nepodařilo. Po pletení pomlázek se v jídelně usadily holky a zdobily kraslice. Smrad od laku se vinul všude, ikdyž si tam větraly. Během toho se ostatní zabavili různými deskovými hrami. Po číně k večeři, která byla asi o kilo zeleniny chudší, protože se na ni jednoduše zapomnělo. Byl na řadě spešl večerní program. Vyklidila se jídelna a vznikla z toho “tančírna”. Večerní diskotéku zahájili vedoucí ve složení Orbit, Klacek, Oslík, Stůj a Medik suprmegaultrafantastickobožím nacvičeným tancem a poté už to byla “pouhá” diskoška. To bylo to poslední, co se v neděli stihlo a další den nás čekala koleda, ale taky odjezd.


Pondělí

Po včerejší diskotéce, jako by se nikomu nechtělo vstávat… . Po opakovaném budíčku se povedlo, všichni jsou z postele venku. Kluci berou do rukou své pomlázky a zjišťují, že jim dvě děvčata utekla a schovala. Ale ony nejen, že se schovaly, taky vymyslely pro koledníky hru v podobě šifer. Nechaly jim vzkaz, kde najdou kraslice, jelikož šifry nejsou všech silná stránka, rozhodli se najít nejdříve holky a poté vyhnat a vyšlehat zbytek z postelí. Teprve potom se zaobírali šiframi. Povedlo se a kluci žasnou, takhle pěkné kraslice ještě nikdy nedostali.

Snídaně byla tradičně velikonoční v podobě mazance a jidáše s medem (pochvala do kuchyně), po snídani proběhlo rychlobalení, aby kluci mohli jít koledovat. Zbytek mezitím dával klubovnu do původního stavu, tedy, podle počtů kýblů při vytíraní do lepšího stavu 🙂 .

Koledníci přišli s plnými taškami, nejkurióznější výslužku vyhrává Medik+Klacek a to v podobě syrových nenabarvených vajíček, které si Klacek ještě na cestu stihl uvařit.

Aby se dala klubovna douklidit, byli jsme vyhnáni ven, kde jsme hráli naše tradičně oblíbené hry (Pípí Uááá, dvojčky,…). Douklidilo se a vyrazili jsme na vlak. Cesta vlakem byla určitě lepší, než měla auto parta. Na nádraží tradiční oddílový pozdrav a hurá domů na večeři od maminky 🙂 .

cele album zde

Oslík, Stůj, Racochejl, Medik a Orbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.