Běžecká výprava do Vrchlabí

Běžecká výprava do Vrchlabí

Čtvrtek 31.1.

A je to tu! Vysvědčení za námi a teď konečně hurá na běžky! Sešli jsme se v pět u klubovny, naložili věci a naskákali do aut, ke Spiderovi se vmáčkli Oslík, Ježek a Tkanička, Orbitovo auto jsme obsadili společnými silami s Vikim a Moudrem. A mohli jsme vyrazit směr Vrchlabí! Cesta ubíhala celkem rychle, naši nejmenší asi po půl hodině vytuhli, a tak byl klid J. Asi za dvě hodiny už jsme byli na místě a nosili věci z auta. Jelikož jsme měli po cestě hlad, většina z nás hned usedla ke stolu a dala se do večeře. Orbit se Spiderem ještě jeli nakoupit a než se vrátili, stihli jsme ještě odehrát pár kol hry ,,Šestá bere“. Když přijeli, bylo už docela pozdě, takže jsme tak do hodiny už všichni spokojeně oddychovali, zítra nás totiž čeká první túra!

Pátek 1.2.

Ráno jsem vstala jako první a šla jsem připravit snídani – štrůdl, který jsem pekla ještě doma, a čaj. Za chvíli za mnou přišli i ostatní a docela vypadali, že jim štrůdl přišel k chuti, za což jsem byla ráda. No, a když jsme se posilnili, připravili jsme ještě sváču, zabalili vše potřebné a vyrazili vstříc sněhu. Náš dnešní výlet byl v oblasti zvané Benecko. Společně jsme všichni dojeli na rozcestí ,,Rovinky“, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny: Viki, Moudro a Oslík se vydali na krátké závodní okruhy, my ostatní jsme se vydali cestou na Horní Mísečky. Po chvíli jsme se rozdělili i my, Orbit se Spiderem nasadili rychlejší tempo a výlet si prodloužili až k chatě Vrbatce. Já, Ježek a Tkanička jsme dojeli na Mísečky a zpět, a protože nám ještě zbyl čas, vydali jsme se naproti první skupině. Tu jsme zanedlouho potkali téměř na vrcholku kopce, který vedl k závodním tratím. Dali jsme si ještě jeden maličký okruh, během kterého nás dohnal i Orbit, a tak jsme společně vyrazili k autu. Spider, který už byl unavený, se rozhodl vrátit se k autu stejnou cestou, jako jsme přijeli, tím si to ale prodloužil asi o 4km, takže k autům dorazil jen o pár minut dříve, než my ostatní. Vrátili jsme se zpět do Vrchlabí, a jelikož byli všichni docela unavení, ani jsme nic nehráli. Orbit jel ještě na nákup a Spider a spol se dali do vaření večeře. My ostatní jsme se zatím prostřídali v koupelně. Po večeři byli už všichni zase živí, děti hrály s Oslíkem a Tkaničkou karty a já se smála Spiderově pokusu rozhýbat Orbitovi záda. Řeknu vám, že zkrácenějšího člověka, než je Orbit, jsem snad ještě neviděla. Pak už byl ale opět čas večerky, a tak jsme zalehli.

Sobota 2.2.

Dnes nás čekal výlet na Černou horu, nasnídali a připravili jsme se jako vždy a už jsme autem frčeli k Hoffmanově boudě poblíž Jánských lázní, u které jsme parkovali. Přešli jsme silnici a hned jsme mohli nasadit běžky. Začali jsme takovým menším kopečkem, Spider s Orbitem si běžky sundali, Spider se bránil slovy, že zkušenější si je sundají, my ostatní jsme jen pokrčili rameny a šlapali i s lyžemi. Došlapali jsme k hlavní cestě a čekal nás teď už trochu větší kopeček, v podstatě až na samotnou Černou horu. Cestu jsme si ale zpříjemňovali různými způsoby. Třeba jsme si dali závod na malém okruhu, já jsem měla nejhorší čas, protože jsem si na závěrečné rovince sedla do rozštěpu a nechtělo se mi vstávat, o hodně úspěšnější byl ale Viki, který si díky svému originálnímu stylu vysloužil přezdívku Potápěč. Dále jsme hráli na babu, či si jen vyprávěli vtipy a povídali si. Časem jsme dojeli k úseku, kde jsme museli přecházet přes sjezdovky, to jsme se raději soustředili, aby se nikomu nic nestalo, všechno jsme ale v poho zvládli, i přes to, že všude kolem nás jezdili šílení sáňkaři, kteří zřejmě neměli pud sebezáchovy. Jedním z těchto sáňkařů byl i náš Klacek, kterého jsme potkali. Za chvíli už jsme konečně dojeli na vrchol, byla ale hrozná mlha, takže jsme toho moc neviděli, dali jsme si tedy jedno rychlé kolečko a stejnou cestou zpět hurá dolů! Ze začátku to bylo docela náročné, protože cesta byla hrbolatá a nejednou jsem si kvůli tomu sedla na zadek. Nebylo to ale tak hrozné a za chvíli jsme byli opět na hlavní, ta se jela krásně! Dole jsme ještě kousek došli na parkoviště a výlet byl za námi. Večer jsme si dali zaslouženou Čínu a poté si ještě zahráli pár her, či jen povídali, než jsme šli zase na kutě.

Neděle 3.2.

Ráno jsme se probudili a z okna viděli tající sníh, což nebyla úplně dobrá zpráva. Nasnídali jsme se (marmáslo) a vedoucí zatím vymysleli, kam se projedeme dnes. Nakonec jsme pobalili všechny věci, poděkovali a zaplatili za ubytování a vydali se směr Jizerka. Cestou se docela solidně rozchumelilo a když jsme přijeli, nebylo moc hezky. Řekli jsme si ale, že když už jsme sem přijeli, tak to zvládneme, takže jsme se vydali vstříc sněhu. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, v první skupině byli Spider, Orbit a Moudro, a ve druhé skupině jsme byli my všichni (školou povinní) ostatní. Vydali jsme se směrem k  Jizerce, nedojeli jsme ale až úplně k ní a raději jsme zahnuli do lesa. Byla to neudržovaná, ale krásná cesta mezi stromy plná skokánků, které jsme si patřičně užili. Poté jsme opět najeli na hlavní a dojeli zpět dolů k odbočce. Druhá skupina ale jela až k Jizerce, tudíž to měla delší, tudíž nám přebýval čas. Dojeli jsme tedy zpět k parkovišti a odtamtud se vydali k nedaleké restauraci, tam jsme ale zjistili, že má zavřeno. Nezbývalo tedy nic jiného, než opět nasadit běžky a jet naproti druhé skupině. Netrvalo dlouho a už jsme byli zase všichni pohromadě, takže jsme jeli na parkoviště a hurá domů. Nebo spíš bohužel? Počasí se během dne docela zlepšilo a na zemi ležel čerstvý sníh, takže se běžkovalo pěkně. Povinnosti nás ale volaly, takže jsme museli nasednout. Cesta proběhla bez nejmenších potíží a za chvilku jsme byli zase v Praze, kde bylo víc sněhu, než na horách, což bylo docela překvapivé. Pak už jsme jen každý sebrali své saky paky a vydali se k domovům.

Tak zas příště, ahooj!
Uchecht 🙂

P.S. Za pozdní sdílení se omlouvá Orbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..